DUCHOVNÍ POHLED OTCE TOMASE

V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc. Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy! Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme – a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše“.

Druhý list sv. apoštola Pavla korintským, kapitola 6, verše 2 až 13

Spása je důležitý pojem v křesťanství. Je to záchrana člověka, a to nejen na věčnosti v posmrtném životě, ale již tady a teď, v tomto životě, neboť křtem začala pro křesťana věčnost. Potřebujeme záchranu? Mnozí, kteří nejsou nijak zvláště ohroženi si myslí, že ne. Pro křesťana je opak pravdou, pokud žije v realitě člověka. V této realitě si přiznává svou slabost, omezenost a neschopnost. Vnímá, že v každodenním životě selhává v malých i velkých věcech. Uvědomuje si, jak se ve světě o něco snaží, a jak se mu často nedaří. Takový křesťan je si vědom, že potřebuje záchranu. Od čeho? Záchranu před zoufalství, malomyslnosti, znechucení, lhostejností, nezřízeným fanatismem, farizejským puntičkářstvím, chamtivosti, chronickou nespokojeností, kritičností, skepticismem, neopodstatněné nedůvěry apod..

„Víra nám dává jakoby předem zakoušet radost a světlo blaženého patření, cíl našeho putování zde na zemi. Tehdy uvidíme Boha „tváří v tvář“ (1 Kor 13,12), „tak, jak je“ (1 Jan 3,2). Víra je tedy již začátek věčného života. „Už nyní nazíráme dobrodiní víry jako odlesk v zrcadle, je to jako bychom již vlastnili úchvatné věci, o nichž nás víra ujišťuje, že je budeme jednoho dne zakoušet.“ (KKC 163) Abychom mohli mít podíl na tomto zárodku dokonalého štěstí, potřebujeme spásu.

Přeji nám, abychom se nesnažili žít život z vlastních sil, vždyť na to vůbec nemáme; ale máme víru, naději a lásku, tuto trojici, a v ní zvítězíme na plnou čáru, i když se to u lidí zdá nemožná, u Boha je možné všecko (srov. Mt 19, 25-26). K tomu Vám žehnám +


P. TOMAS, září L. P 2013