DUCHOVNÍ POHLED P. TOMASE

Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den, a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘

Evangelium podle Matouše, 20. kapitola od 1. verše

Vinice Páně nám může připadat jako „obrovské kamenité pole, které se prostírá před dělníky, které „hospodář“ posílá na svou vinici. Církev: my všichni, pastýři i věřící, kněží, členové řeholí i laici, pracujeme na tomto poli.“ (Jan Pavel II, ChrL8). Je pravdou, že i v našich končinách dříve vzkvétalo náboženství, křesťanský život a žívá víra. Zároveň nám příběh sv. Václava ukazuje, že jsme tak jako dnes, i tehdy procházeli těžkými zkouškami. Dnes nás ekonomická prosperita a touha po konzumu viditelně podněcují a hlasitě vyzývají k jednání „jako by nebylo Boha“.“ Musíme se vyrovnávat s náboženskou lhostejností a téměř neexistující náboženskou praxí, s křesťanskou vírou, která je čím dál více vylučována z nejvýznamnějších okamžiků života.

Blahoslavený Jan Pavel II praví, že „pouze nová evangelizace může zaručit prohloubení čisté a pravé víry, které učiní z těchto tradic skutečnou osvobozující sílu.“ (ChrL34) Vyzdvihuje úlohu laiků, kterým zvlášť přísluší vydávat svědectví o tom, že jejich víra je pramenem jejich života. „Toto svědectví bude možné, podaří-li se laikům překonat rozpor mezi evangeliem a jejich vlastním životem a dosáhnout v každodenním životě, v rodině, v práci a ve společnosti životní jednotu, která nalezne v evangeliu svou inspiraci a sílu k plnému uskutečnění.“

Když vstoupil Jan Pavel II do úřadu v roce 1978 nás všechny povzbuzoval: „Nebojte se! Otevřete, dokořán otevřete dveře Kristu! Otevřete jeho spásonosné moci hranice států, hospodářské a politické systémy, oblasti kultury, civilizace a rozvoje. Nebojte se! Kristus ví, ‚co je v člověku‘. On jediný to ví! Dnešní člověk často neví, co nosí uvnitř v hlubinách svého srdce a duše. A stejně se cítí i nejistý o smyslu svého života na této zemi, takže pln pochybností upadá do zoufalství. Nechte proto Krista promlouvat k lidem – prosím vás o to pokorně a úpěnlivě. Jen on má slova života, dokonce věčného života.“ K tomu Vám žehnám+


P. TOMAS, říjen L. P. 2013